Nabízíme Zajímavosti a novinky
Vítejte na webu klimatizacebrno.cz

Specializujeme se na kompletní dodávky klimatizací Fujitsu v Brně a blízkém okolí, po domluvě zajistíme montáž i servis do větších vzdáleností.

01.06.2014

Jak vyzrát na letní parné dny? Klimatizace Brno Vám to usnadní.

A je to tady! Období léta a s ním vedra, kdy rtuť teploměru přesahuje venkovní teploty 35 stupňů. Hledáme alespoň malý kousek místa, kde bychom se mohli osvěžit, když je venku nesnesitelné dusno, ani záclona se nepohne a Vaším přáním je být u moře s drinkem v ruce. Nyní máte možnost to snadno

01.05.2014



Doporučujeme

Firma TopRklima z Brna je specializovaná na montáž a servis klimatizací FUJITSU.

TopRklima

KLIMATIZACE BRNO
http://www.topr-klima.cz/


Kovárna Vytopil je umělecké kovářství v Brně s dlouholetou tradicí.

Profesionální dodávka klimatizace v Brně a blízkém okolí.

Klimatizace



Vliv prostředí na člověka


Prostředí, v němž se člověk pohybuje, ve velké míře ovlivňuje jeho schopnost podávat dobrý pracovní výkon nebo si kvalitně odpočinout. Ze zdravotně technického hlediska je pohoda prostředí definována jako stav, ve kterém je člověku zajištěn zdravý pobyt a maximální možnost tvořivé práce. Tepelná pohoda prostředí znamená , že člověk nemá (bez zásahu termoregulačních systémů) pocit zimy ani tepla.
Pohodu prostředí ovlivňuje:

  • tepelný stav daný teplotou vzduchu, stěn a okolních předmětů, prouděním a vlhkostí vzduchu a produkcí tepla člověkem a jeho oblečením
  • čistota vzduchu, kterou lze vyhodnotit podle druhu a množství škodlivin ve vzduchu obsažených (například operační sály, lakovny atd.)
  • tělesné vlastnosti člověka, tedy hmotnost, výška, schopnost aklimatizace, zdravotní stav apod.
  • další vlivy jako jsou hluk, osvětlení, látky s nimiž přichází člověk do kontaktu, technologická zařízení (v průmyslových provozech) aj.
Prostředí, v němž se člověk pohybuje, má vliv jak na jeho okamžitý pocit, tak i na jeho zdravotní stav. Proto by měl člověk v každém prostředí i při jakékoli činnosti dbát na to, aby mu nebylo příliš teplo či chladno, aby neměl pocit žízně nebo dusna, aby se nezdržoval v průvanu atd.



Účel klimatizace


Úkolem každé klimatizace je úprava vzduchu na požadované parametry. Problémem z hygienického hlediska uživatelů bytů nebo jiných prostorů bývá zejména nedostatečné větrání, neúčinné odsávaní prachu a jiných škodlivin atd. Klimatizační zařízení tyto problémy odstraňuje.
Podle typu a provedení může klimatizace se vzduchem provádět následující úpravy:


  • výměnu při jeho znečištění 
  • chlazení nebo ohřev podle okamžité tepelné potřeby
  • zvlhčování nebo odvlhčování podle místních podmínek a potřeb
  • filtraci a ionizaci pro odstranění prachu a bakterií
  • provonění pro zlepšení ovzduší

Účel, pro který se klimatizace zřizuje, je především chlazení vzduchu. Všechny další úpravy vzduchu napomáhají ke zlepšení celkové kvality vzduchu. Samotná klimatizace je v provozu během roku přibližně 60 dní. Význam má při provozu po dobu cca 8 hodin denně ve dnech
s velkou teplotou venkovního vzduchu. Druhým, velmi důležitým činitelem pro používání klimatizace, je úprava vlhkosti vzduchu. Předpokládá se totiž, že v obytných místnostech při běžném užíváni nedochází ke zvýšené prašnosti, chemickému či jinému zatěžování ovzduší.



Inverterová technologie klimatizačních jednotek


Klasické klimatizační přístroje mají standardní jednorychlostní kompresor s daným počtem otáček a proto není možnost zvyšovat nebo redukovat jejich okamžitý výkon. Po většinu času však klimatizační přístroje v provozu běží s částečnou zátěží, takže pro zachování požadovaných teplot je nutný jen zlomek jejich dodávaného výkonu. Aby bylo možno jejich odevzdávaný výkon regulovat, jednoduše cyklicky vypínají a zapínají svůj kompresor. To vede k nepříjemnému kolísání teplot, zbytečnému zatížení hlukem a výrazným ztrátám energie. Naproti tomu inverterové přístroje řídí svůj odevzdávaný výkon velice pečlivě, což vede k výraznému zlepšení komfortu prostředí, poklesu hlučnosti, vyšší efektivitě a nižší spotřebě energie a to až 44%. Tyto přístroje mají energetickou náročnost třídy A.



 


DC - invertor (digitální frekvenční měnič) řídí okamžitý výkon klimatizačního zařízení v rozsahu 12 – 138 %. Změnou frekvence a napětí je dosahována plynulá regulace otáček kompresoru, což umožňuje klimatizačnímu přístroji přizpůsobit okamžitý vydávaný výkon skutečným podmínkám. Pokud je teplota v místnosti výrazně vyšší než teplota požadovaná, klimatizační přístroj pracuje s maximálním výkonem aby mohl zaručit rychlé dosažení požadované teploty. Jakmile teplota v místnosti dosáhne požadované hodnoty, inverter přizpůsobí řízení výkonu tak, aby dosažená požadovaná teplota byla zachována. Ihned po zapnutí klimatizační jednotky s inverterem je k dispozici přesně takový výkon, jaký je potřeba k rychlému ochlazení resp. vytopení místností. Díky tomu je možné dosáhnout nastavené teploty cca. polovinu doby oproti modelům bez inverteru. Potřebné pohodlí je tedy k dispozici krátce poté, co dorazíte domů za horkého letního dne resp. chladného zimního rána.


 

Princip klimatizace


Klimatizačním zařízením pro další výklad budeme rozumět zařízení zejména na chlazení vzduchu a jeho filtraci. Úkolem klimatizačního zařízení je odčerpat teplo z místnosti jinam. Podle množství tepla, které vzniká v místnosti, tepelné zátěže, volíme velikost klimatizačního zařízení. Čím větší zátěž, tím větší a dražší zařízení.
 

Princip chladícího cyklu:

Základem klimatizačního zařízení je kompresorový chladící okruh. Je v principu stejný jako chladící okruh v domácí chladničce.

Ve vnitřní jednotce (ve výparníku), přes kterou proudí cirkulující vzduch z místnosti dochází k odpařovaní chladiva (změna skupenství chladiva z kapalného na plynné). Při odpařování dochází k odebírání tepla z klimatizovaného prostoru cirkulující vzduch je ochlazen, ale i filtrován.

V kompresoru dochází ke stlačení chladiva (zvýší se teplota a tlak chladiva).

Ve venkovní jednotce (v kondenzátoru) dochází opět ke změně skupenství chladiva (zkapalnění chladiva), při kterém teplo odebrané z klimatizovaného prostoru je odváděno kondenzátorem do okolního, venkovního prostoru. Zkapalněné chladivo má za kondenzátorem vysoký tlak, který je snížen kapilárou nebo expanzním ventilem na požadovaný vypařovací tlak a celý cyklus se opakuje.

Moderní klimatizační zařízení mohou pracovat i obráceně a to tak, že mohout zaměnit funkci kondenzátoru a chladiče (výparníku). Takovému zařízení říkáme tepelné čerpadlo, protože přečerpává teplo zvenku do místnosti. Zařízení může pracovat i při záporných venkovních teplotách (až do teplot -15 °C venkovního vzduchu) a umožňuje tak teplovzdušně vytápět místnosti. Provozní náklady takového zařízení jsou velice nízké. V porovnání s elektrickým topením nám postačí pro 3kW tepelného výkonu pouze 1kW elektrického příkonu.

Obecně platí, že vytápění klasickým tepelným čerpadlem se nemusí vyplatit zejména pro jeho vysokou pořizovací cenu. V případě klimatizace s funkcí tepelného čerpadla je to jinak. Zde jsme si klimatizaci opatřili za účelem chlazení. Její verze jako tepelné čerpadlo je o cca 10% dražší a tato investice se už vyplatí.


 

Historie klimatizace


Počátky klimatizací můžeme nalézt již v dávné minulosti - ve starých asijských, indických oblastech a také v Egyptě a Římě. Samozřejmě se nejednalo o klimatizování tak, jak jej známe dnes, ale bylo založeno na přirozeném proudění vzduchu, přenosu tepla a vlhkosti. Tohoto principu využívali např. v Indii - velké paláce měly na návětrné straně otvory a před tyto otvory se zavěšovaly rohože z rákosu nebo trávy navlhčené ručně nebo z vodních žlabů. A jak se voda vypařovala, tak ochlazovala a zvlhčovala vzduch, který proudil do budovy.

Chytrý klimatizační systém vymysleli také staří Římané, používali ho zejména v prominentních budovách. Měli vybudovanou důmyslnou síť akvaduktů, která jim dopravovala čistou vodu z horských pramenů do lidnatých měst i desítky kilometrů. Z akvaduktů vedli vodu i kolem zdí domů a tak domy chladili. Složité větrací soustavy a teplovzdušné vytápění postavené podle nápadů starých Římanů můžeme najít i na starých hradech a zámcích.

Podle těchto vzorů se vytvářelo i o tisíc let později větrání a vytápění veřejných budov, např. v Anglii ve 2. polovině 19. století v parlamentu v Londýně, v koncertní hale v Liverpoolu, také v divadlech, nemocnicích a centrálních úřadech v různých metropolích Evropy. Princip spočíval v ohřívání vzduchu parou nebo vlhčení a chlazení vzduchu vodním sprchováním nebo přírodním ledem apod. Vzduch byl do hal přiváděn pomocí rozvodných kanálů s lopatkovými ventilátory, které byly poháněny parními stroji a později elektromotory.

Za „otce průmyslové klimatizace“ je považován Američan Willis H. Carrier (1875-1950), který vymýšlel a později i vyráběl ve své továrně průmyslová strojní klimatizační zařízení pro tiskárny a textilky. Již roku 1902 instaloval první klimatizaci v jedné tiskárně v New Yorku. Tiskárna si ji objednala, protože minulé léto měla potíže se špatným schnutím barev i s papírem. Carrierovu klimatizaci uvítali především v odvětvích, kde dodržení teploty a vlhkosti má přímý vliv na kvalitu výrobků, protože Carrierova klimatizace uměla nejen snižovat teplotu, ale také udržovat stabilní vlhkost. Svůj „Air conditioner“ si pořídilo roku 1925 i divadlo Rivoli v New Yorku a také obchodní dům J.L.Hudson v Detroitu.

Prvotní klimatizační zařízení byla velkých rozměrů a používala čpavkový chladící systém (objev britského vědce Michaela Faradaye z roku 1820). Až roku 1930 dokázal W.H.Carrier klimatizační zařízení zmenšit a bylo použito pro první klimatizovanou námořní loď a poté roku 1931 i pro železniční vůz. První klimatizovaný autobus jezdil až roku 1946 a první klimatizovaná auta se začala vyrábět v USA až po druhé světové válce. Hromadné výroby klimatizací určených pro domácnosti se však pan W.Carrier již nedožil.

Vybavování běžných domácností klimatizacemi se rozšířilo až po roce 1950. Roku 1965 bylo klimatizacemi vybaveno cca 10 % amerických domácností. Dnes je klimatizace již běžnou součástí až 90 % domácností USA a rozšířila se po celém světě. S masovým rozvojem se však objevil problém s energií, neboť klimatizace byla energeticky poměrně náročná zařízení a tak se stávalo, že při déletrvajících letních vedrech některé elektrárny nestíhaly a docházelo k překračování jejich výrobních kapacit a výpadkům elektrického proudu. Dalším problémem se stávala chladiva používaná v klimatizacích, která neprospívala životnímu prostředí.

V letech 1994-96 pozitivně ovlivnila rozšíření klimatizací náhrada freonového chladiva chladivy k životnímu prostředí šetrnějšími. Později byl pro klimatizování využit i princip tepelných čerpadel a vyvinuto také invertorové řízení změny otáček kompresorů. Od této doby jsou klimatizační jednotky schopny nejen chladit, ale i topit a hospodárněji využívat energii.

V dnešní době technický pokrok přináší další nová technická řešení i návrhy a s tím souvisí i vývoj větrací a klimatizační techniky. Mnohé výrobní firmy se již nezabývají pouze prvotní funkční stránkou klimatizací, ale dbají také na nový vzhled (design) klimatizačních jednotek, čištění vzduchu, úsporu energií, snižují hlučnost zařízení či jinak zlepšují celkový komfort uživatelů.
 

 

Willis H.Carrier u chladícího systému